Weisshorn

Weisshorn (4.507m)

Ostgrat: AD/III/sníh do 45°

Termín:
16.7. - 22.7. 2011

Itinerář:

Den 1:	Praha -> Täsch.
Den 2:	Täsch (1.449m) -> Weisshornhütte (2.932m) = 3,5h (+1.483m).
Den 3:	Weisshornhütte (2.932m) -> Früstücksplatz (3.916m) -> bivak (cca 3.400m).
Den 4:	Bivak (3.300m) -> Weisshornhütte (2.932m).
Den 5:	Weisshornhütte (2.932m) -> Täsch (1.449m) -> Zermatt (1.620m) -> trek nad Zermatt - Zmutt (1.936m) -> Praha.

Kliknutím na obrázek v textu otevřete nový, větší.

Výlet na Weisshorn, aneb jak nás překvapilo letní sněžení. Týdenní působení ve Walliských Alpách posouváme o týden, z důvodu nepříznivého počasí, déšť a ve vyšších polohách sníh. Bohužel se ukázalo, že ani to k úspěšnému výstupu na vrchol nestačilo.

Cestou na chatu Weisshornhütte. foto by © Filip Šafránek

Hřebeny Walliských Alp. foto by © Jan Virt

Do Randy přijíždíme 16.7. v pozdních večerních hodinách. Cestou jsme využili vlakového spojení tunelem pod Furkapass, což nám výrazně zkrátilo dobu jízdy. V Randě nakonec najdeme "klidné" místo kousek u hlavní silnice na Zermatt. Dvoulitr Braník přišel k chuti, stejně jako Pavly výborný koláč. Ráno po rychlé snídani třídímě vercajk a hurá na chatu Weisshornhütte. Cestou ještě volám na chatu kvůli rezervaci, která se však zdála být zbytečná, protože jsme na ni byli sami.

Zinalrothorn (4.221m) foto by © Jan Virt

Weisshorn (4.507m). Vpravo východní hřeben. foto by © Jan Virt

Cesta začíná za mostem přes řeku, jde se nejprve kolem starých dřevěných chatek, potom již lesem přes Rötiboden (1.970m, 1h 30min), a salaš Jatz (50min z Rötiboden). Převýšení na chatu je 1.483m, ale na oplátku za námahu nás provází celou dobu krásné výhledy do údolí a ve vyšších polohách na okolní čtyřtisícovky. Po 3h 30min šlapání jsme u chaty.



Pohled z ledovce Schaligletscher na nástup.		Následující den, první lehké lezení v nástupu na hřeben.
foto by © Jan Virt		foto by © Filip Šafránek

Chatař nám říká, že na východním hřebenu nikdo za poslední dva týdny nebyl, což nám dodává patřičnou dávku odvahy. Dle jeho předpovědi má být následující den dopoledne skoro jasno, odpoledne proměnlivá oblačnost. Do večeře máme dvě hodiny, jdeme se proto projít na ledovec a prohlédnout si ještě za světla nástup. Kolem deváté jdeme spát, čeká nás vstávání ve 2 ráno.

Špatná orientace nás zavedla do čtyřkového terénu. foto by © Filip Šafránek

Východ slunce. foto by © Filip Šafránek

Z chaty se ráno vyvalíme kolem třetí hodiny, lehce sněží, občas vykoukne měsíc a osvětlí nám cestu. Na ledovci nasazujeme mačky a stoupáme směrem k nástupu na skálu. I po přechozím obhlédnutí terénu, máme bohužel problémy s orientací a zbytečně si cestu ke kuloáru ztížíme skalním lezením za III až IV. Když se dostáváme na malé sněhové pole pod kuloárem, začne se rozednívat. Neznalost terénu nás zavedla do kuloáru vpravo, který byl plný volný kamenů pokrytých sněhem, místy led. Lezeme nenavázaní, jednak nebylo kam co založit a potom nám to připadalo v daném prostředí bezpečnější.

Majestátní Matterhorn a jeho severní stěna. foto by © Filip Šafránek

Kolem desáté se dostáváme již na hřeben a zanedlouho k Früstücksplatz. Začíná se zvedat silný vítr a pod věží Lochmatterturm se rozhodujeme pro sestup, protože se k větru přidává i sněžení. Po prvním slanění přes nejstrmější úsek, začíná hustě kydat. Spolu se silným větrem výborná kombinace.

Sněhové pole, volíme špatně kuloár vpravo. foto by © Filip Šafránek

Během chvilky pokrývá sníh všechno kolem, a aby toho nebylo málo, klesá oblačnost a my se ocitáme v mlze s viditelností deset metrů. Stále se jistíme, dáváme smyčky kolem šutrů a pomalu sestupujeme. Přes smyce slaňujeme třicet metrů někam ve směru nástupu, sněhu je už 20 cm a denní světlo pomalu ubývá. Ještě se rozmýšlíme pro slanění na ledovec vpravo (ve směru sestupu), ale je plný velkých trhlin a začínají na něj padat laviny.

Průstup pravým kuloárem byl plný volných kamenů a suti. foto by © Filip Šafránek

Konečně se dostáváme na hřeben. foto by © Filip Šafránek

Je deset hodin večer a ta nejhorší varianta, kterou jsme měli oba v hlavě, ale nechtěli si to připustit, je bivak. Narychlo v tom marastu sháníme aslespoň trochu větší, převislý balvan, který by nás ochránil před sněhem a větrem. Nakonec se nám podaří jeden najít, čístíme zběžně naše lože, Filip se ještě pokouší uvařit čaj, ale to už lezu do žďáráku a snažím se co nejvíc nasunout pod balvan, aby měl Filip alespoň trochu ochranu (ano, nechal jsem ho trochu venku no, ale snad mi odpustil, měl aspoň tenký spacák, já ne).



Pohled na samotný hřeben Weisshornu.		Zde to ve výšce 3.900m u věže Lochmatterturm, otáčíme.
foto by © Jan Virt		foto by © Filip Šafránek

V jedenáct ještě radši volám na chatu, že jsme ok, ale chceme být tuhle noc sami, tak ať nás čekají až zítra dopoledne. Snažím se přitom neklepat zuby a tvářit se, že tohle jsme zažili už nesčetněkrát. V průběhu noci se mi daří párkrát na chvíli usnout. Kvůli sněhu mám žďárák otevřený jen na dva cm, špatně se dýchá a klepu kosu. Venku může být kolem -5°C, neboť nám do rána mrzne všechno i s vodou. Noc se zdá být nekonečná, pořád se probouzím, převaluju se na kamenech pod sebou ze zad na bok, a tuto činnost spolu s klepáním kosy aplikuju až do rozednění. Vítr ustává kolem druhé ráno.

Komplikovaný sestup ve sněhové vánici. foto by © Filip Šafránek

A hledání jištění. foto by © Filip Šafránek

Ráno naštěstí "jen" hustě sněží. I když v bivaku žádné teplo nebylo, ven se nechce, ale třeba se při pohybu zahřeju. Všechno je zasypané sněhem, ze smyček jsou zmrzlé obruče, z měkkého lana je najednou ocelové. Zkoušíme znovu najít nějaké slanění přes skalní práh, což se nám nakonec daří. Ještě že jsme s sebou měli tolik smyček. Veškerá slanění pojišťujeme, není jisté, jestli tam ten budr není jen přimrzlý. V jednom místě slaňujeme nadvakrát, v půlce s radostí zatloukáme skobu, ze které jde slanit, ale jenom se staženym zadkem. Filip, jako těžší, slaňuje vždy první, já hlídám pojištění slanění.

Dvacet centimetrů nového sněhu nás hodně zpomaluje. foto by © Filip Šafránek

Filip se do poslední chvíle snaží tvářit optimisticky... foto by © Jan Virt

Po dalším vysilujícím sestupu mezi volnými balvany pokrytých sněhem se dostáváme na dohled chaty. Zanedlouho přestává sněžit, občas vykoukne vrchol severky Matterhornu a my se dostáváme na cestu k chatě, na které leží 30 cm sněhu. Domlácení sedáme ke stolu, dáváme polévku, volský oko se sýrem a šunkou a jdeme spát. V průběhu dne přichází na chatu ještě dva horolezci z Berlína, ale když vidí naše fotky a videa ze sestupu, rozhodují se druhý den pro sestup do údolí.

Po přespání scházíme nazpět do údolí. Cestou u Jatz nás ještě překvapuje gang devíti beranů, kterým se nelíbilo, že jsme se přiblížili až moc blízko k jejich čubičkám, a to jsme šli po cestě. Kousek zdrháme a berani to nakonec vítězoslavně otáčí nazpět ke stádečku. V Randě u auta ještě řešíme, jestli někam nevylézt, ale nad tři tisíce je tolik sněhu, že jsou zakryté trhliny a brodit se sněhem se ani jednomu z nás nechce.

Vyjíždíme tedy směr Täsch, kde nasedáme na vlak do Zermattu, podívat se na Matterhorn a Zmuttgrat, který byl také v plánu. Bohužel, po výšlapu nad Zermatt je Matterhorn v mracích, a kdyby nebyl všude kolem na samolepkách, autech, čokoládách, trenkách a kdo ví čem ještě, ani nevěřím, že tam někde něco takového je. Po návratu do Täsche narychlo vaříme a mažeme zpět do ČR.

Možná nejsem sám, ale po takovýchto výletech mám vždycky potřebu nějaké rekapitulace. Podcenili jsme předpověď počasí? Nemyslím. Z domova to vypadalo na stabilní počasí trvající tři dny, a to jsme vždy porovnávali několik serverů a ještě se ptali na chatě. Podcenily jsme přípravu, že jsme si nesehnali dostatek informací o nástupu? Možná ano, vycházeli jsme pouze z internetových článků, kde je nástup na hřeben popsán vždy slovy a ne úplně jasně. Nebylo by úplně od věci, mít s sebou GPS, kvůli určení polohy v případě nutnosti volat horskou.

Praktické info: u chaty je dřevěné koryto s tekoucí vodou, která podle cedule není pitná, nicméně je pod ní dodatek, že se jedná o vodu z ledovce. Chata totiž čerpá vodu z nádrže kousek u ledovce a podle mě nehrozí, že by byla infikovaná ovcema nebo kozama. Pili jsme jí na cestě dolů a v pohodě. Malé lahvové pivo v roce 2011 stálo kolem 7CHF, nocleh s polopenzí kolem 35CHF. V noclehárně mají povlečené peřiny. Chata je podle oficiálních stránek SAC (Schweizer Alpen-Club, kam patří) otevřená od půlky července do konce srpna. Slevu na Alpenverein poskytují spíše symbolickou.

Spolulezci: Filip Šafránek.

Odkazy:

Fotogalerie - Filipova fotogalerie.

Schweizer Alpen-Club SAC - Obsahuje vyhledávač SAC chat a bivaků s kontakty.