Maltatal 2011

Superfeucht WI 3 až 5, 140m

Termín:
25.2. - 27.2. 2011

Itinerář:

Kliknutím na obrázek v textu otevřete nový, větší.

Další výlet do krásného údolí Maltatal. Tentokrát jsem přemluvil Pavla, Vašek šrouby prodal a pověsily cepíny asi už definitivně na hřebík. Do Malty se dostáváme kolem jedenácté hodiny večer a ubytováváme se, jako obvykle, v penzionu Gästehaus Hubertus, který je i jakousi centrálou lezení v Maltském údolí.

V sobotu je docela teplo, kolem  4°C a na sluníčku možná i víc. Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli vůbec do Malty vyrazit. V únoru byla velká obleva a plno ledů moc nenateklo. Za ty tři návštěvy to bylo se stavem ledů asi nejhorší a to byl konec února. Jedeme se tedy nejdřív podívat za tunel do Vorderer Maralmfall, bohužel celá stěna byla popadaná a lézt se vůbec nedalo. Když vidíme i tenký Hochalmfall obracíme to a protahujeme se alespoň v sektoru Obere Falleralm.

Superfeucht z nástupu.		Třetí délka, zprava za 4.
foto by © Jan Virt		foto by © Pavel Němec

Plán na neděli je jasný, Superfeucht. Nádherný, třídélkový led. V minulém roce jsme ho s Vaškem nevylezli, protože jsme přišli pod nástup příliš pozdě a dvě dvojky před námi schazovali dolů kusy ledu. Ono to vůbec vypadá, že do Malty jezdí poslední dobou opravdu hodně lidí a je někdy obtížné, najít led, který by nebyl v obležení. Díky této zkušenosti vstáváme tentokrát opravdu brzy a na nástupu jsme kolem osmé hodiny. Nikde nikdo, jen my a zamrzlý vodopád. Na Superfeuchtu je dobré to, že leží schovaný mezi skalami a je navíc orientovaný na sever, takže se dá většinou lézt i když jsou ostatní ledy nevyhovující.

Pavel buší první délku. foto by © Jan Virt

Trochu s respektem lezu první a vychutnávám si pěkně tvrdý led. I když jsou v ledu vykopané stupy od desítek lezců před námi, je o něco lehčí, ale na požitku z ledolezení to neubírá. První štand je asi ve 30 metrech vlevo na skále, pěkně schovaný pod převisem. Po dolezu první délky přichází k nástupu další zástupy dvojek a vyděšeně koukají, jak od nás padá led. Nakonec někteří z nich volí variantu zprava a jiní to vzdávají. Pavel leze automaticky druhou délku a i když hází dolů kusy ledu, je to na štandu v pohodě. Kvůli krátkému lanu a špatné komunikaci lezeme chvíli s průběžným jištěním, ale druhá délka je lehká a pád nehrozí. Dolézám k Pavlovi na druhý štand, který se nachází na skále vpravo. Horní část se dá lézt buď zleva, za 5 nebo vpravo za 4 až 5 podle aktálních podmínek. Vzhledem ke stavu ledu a větší jistotě volíme pravou část. Když se leze úplně vpravo, je to celkem poctivé.

Pavel buší první délku. foto by © Jan Virt

Trochu mě překvapuje délka lezení, štand se nachází až úplně na hranici s lesem a poslední metry musím tahat co to dá, než do něj cvaknu odsedku. Dobírám Pavla a posléze slaňujeme na dvakrát k nástupu. S hřejivým pocitem v duši docházíme k autu, odjezd do ČR. Konečně jsem si Superfeucht vylezl, díky patří Pavlovi, který mi to umožnil. Do Maltatalu se asi nějaký ten pátek nepodívám, další výlety budou patřit objevování jiných oblastí, hlavně teď, když jsem dostal k Vánocům průvodce Alpine Ice - The 600 best ice falls in the Alps.

Co jsme měli na Superfeucht za matroš: dvojčata 60m, 10 šroubů, háček na Abalaka.

Spolulezci: Pavel Němec