Niedere Schreiberwand: Der schöne Hugo VII-, Lillipfeiler V+
Torstein: Eisrinne, firn do 55°
Termín:
10.6. - 14.6. 2010
Itinerář:
Den 1:
Praha -> Gosau - cestou 614 na chatu Adamek.
Den 2:
Cesta Der schöne Hugo.
Den 3:
Cesta Lillipfeiler.
Den 4:
Výstup na Torstein přes Eisrinne
Den 5:
Sestup do Gosau a návrat do ČR.
Kliknutím na obrázek v textu otevřete nový, větší.
Po dvou letech opět stojíme u břehů jezera Vordere Gosausee a koukáme do dáli na Dachstein. Začíná se nám
však zároveň velmi rychle vybavovat vzpomínka na tu štreku, co nás čeká, resp. 14 km a 1 250 m převýšení. Protože máme
tentokrát v plánu vylézt i žlab na Torstein, táhneme s sebou mačky a dva cepíny navíc. Takže i přesto, že jsme
si objednali na Adamkovi polopenzi, batohy se nám oproti minulému výletu o moc nezlehčily.
Za poledního, ubíjejícího vedra se drápeme cestou vzhůru a já si začínám pokládat otázku, proč jsem alespoň trochu netrénoval.
Za necelých pět hodin stojíme na terase chaty a těšíme se na zaslouženou večeři. Mile nás překvapuje, že se na chatě
nachází pouze česká obsluha. Nejdřív to s nevyhnutelným trapasem zjistil Václav, později i já. Fasujeme dvě místa v
Austria lageru, bohužel již úplně nacpaným ski alpinistickým zájezdem lékařů a partičkou pěti našich krajanů. Ne všichni ráno
chápali, že někdo chce taky spát (tím myslím nás dva) a ráno si proti všem pravidlům vesele balili věci, rachtali karabinama a
krafali o všem možném, např. o tom, jestli si vzít na ten výšlap na Dachstein pláštěnku. Debata o tom, jestli si nasypat do
vody na pití iontový nápoj, nebo to jít bez něj nás pak totálně rozebrala. Hoši jestli to čtete, zamyslete se nad tím a příště
prosíme balit věci před již předchozí večer.
Den je jako z letáku na dovolenou v Alpách, všude jasno, sníh a hory. Masiv Niedere Schreiberwand za chatou je mokrý
pouze místy, bohužel i v klíčové délce Huga. No nic, uvidíme, až tam dolezem. Ujímám se hned vedení dvou prvních délek za
VI, VI+ a Václavkovi nechávám třetí a čtvrtou, VI+ a III. Podle očekáváni se mu VI+ moc líbila, a tak v ní strávil o něco více
času, než bylo třeba. Hrdinně to ale nevzdává a já si ji můžu užít na dvojce. Podle předpokladů na mě vychází další dvě délky,
VI+ a VII-, kterými teče potůček z tajícího sněhu.
No nic, zkusíme a uvidíme. Šestková délka ještě ujde, ale v VII- teče opravdu hodně vody a jediné dobré lišty jsou pod vodou.
Nedá se nic dělat, slaňuji přes borhák dolů a tuhle délku obcházíme zleva trojkovým terénem, což nás samozřejmě docela zdrželo.
Čekají nás poslední tři délky V+, a dvě VI-. Vašek si vybírá V+, já dávám první VI-. Fouká docela slušný vítr, ale naštěstí jdou
do sokola dávat friendy. Značně utahaný vylézám po menších peripetiích i poslední délku, bohužel již nenásledovaný Vaškem,
kterému se ani na druhém moc nelíbí. Po několika slaněních jsme u chaty, kde nás na terásce vítá Katka s dvěma půllitry piva.
Druhý den volíme jako rest day a po dlouhém procházení top demokraticky vybírám méně známou cestu Lillipfeiler za V+.
Vašek plný nadšení vybíhá přes pěkné, vypršené žlábky první délky cesty. Na mě potom vyhází řada na další dva luxusní pětkové
komíny se závěrečným převískem. Na štandu jsem pak myslel na to, jak se to bude Václavkovi s batohem líbit. Taky že jo, na štand
dochází celý poškrábaný a nešetří synonymy krásy.
Řeklo se rest day, tak lezu ještě jednoho sokolíka za IV+ a tím končíme. Bohužel to jsme ještě netušili, že se nám
při slanění sekne lano, a že budeme dvě délky nad nástupem šaškovat s prusíky. Lano se nechce hnout, a tak musím vylézt
oblíbenými komíny až ke slaňáku. Lano je volné, ale žene se k nám od údolí pěkná bouřka, a tak se modlíme, aby šlo vše ok.
Na posledních pět metrů nezbývá lano a za již vydatného deště slézáme sólo k batohům. Bouřka nás ale míjí jen o chlup
a my z chaty fotíme peklo kolem nás.
I když jsme si odpočinkový den představovali jinak, jdeme dřív do hajan s plánem vyjít zítra na Torstein žlabem Eisrinne.
Ráno se v pět hodin probouzíme do mlhy vzniklé nízkou oblačností, ale naštěstí neprší. Vybaveni pro tentokrát do sněhu, vyrážíme
přes ledovec k nástupu, což nám přes menší komplikace s orientací v mlze trvá hodinu. Trochu fouká vítr a žlab je celý
ponořený do mračen. Sice nebyly žádné závratné výhledy, ale i to mělo svá pozitiva. Nebylo vidět, co máme již pod sebou a tím pádem
se lépe snášela expozice. Nevzali jsme s sebou lano ani sedáky, prý se to leze normálně sólo a na všech fotkách, co jsme
na webu našli tomu tak opravdu je. Bohužel podmínky byli o něco horší, než v dubnu, a žlab je plný mokrého sněhu a pod ním led.
Postup je tedy pomalejší a Václav si ve výstupu s občasným brebtáním libuje. Horší je to ale na sestupu, kdy celý žlab slézáme po vlastních stopách.
Cestou na chatu si chválíme podařený výlet a už koukáme, co dáme dalšího. Třeba Magic Line (VII) na Hoher Schneebergwand, kolem
kterého procházíme cestou na chatu. Následující den za vydatného deště scházíme nazpět do Gosau.
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)